Ústavní soud (ÚS) se ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3399/23 zabýval otázkou protiprávní změny bydliště dítěte svěřeného jednomu z rodičů. ÚS k tomuto řekl, že dítě má právo na péči obou rodičů rovnocenně a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu. Ve všech rozhodnutích týkajících se péče o dítě a styku s dítětem musí být nejlepší zájmy dětí zohledněny jako prvořadé. Již v minulosti Ústavní soud v případě mezinárodních únosů dětí rodičem dovodil, že pokud soudy nerozhodnou o styku dětí s rodičem, kterému děti nebyly svěřeny do péče, a odsunou tak řešení tohoto problému na pozdější dobu, poruší tím základní práva rodiče i nezletilých dětí, které mají právo být v kontaktu s oběma rodiči. Obdobné závěry se uplatní i v případě takzvaných vnitrostátních únosů.
Pokud se rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, soudy nemohou ponechat takové jednání bez povšimnutí, naopak na ně musí reagovat. Tento přesun musí soudy zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti. V zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost je vhodné, aby takové překážky částečně nesl i rodič, který se odstěhoval. K předávání dítěte ke styku by mělo zásadně docházet v místě původního bydliště dítěte. To platí i pro rozhodování o předběžných opatřeních, kterými se dočasně upraví styk s rodičem.
Zdroj informací: www.usoud.cz