Ústavní soud se zabýval dalším případem opomenutí participačních práv nezletilého dítěte. Tentokrát šlo o 16letého chlapce, kterého chtěli jeho rodiče umístit do výchovného ústavu. Okresní soud názor tohoto chlapce ve věku blízkém zletilosti nijak v řízení nezjišťoval a první kontakt s mladíkem měl až v době, kdy mu soudní vykonavatel doručoval rozhodnutí. Mladíkovi nebyl v řízení před okresním soudem, který rozhodoval o vydání předběžného opatření, ustanoven ani opatrovník, který by mu soudní řízení vysvětlil. Nařízení ústavní výchovy je přitom bezpochyby závažný zásah do jeho života. Tuto chybu bohužel nenapravil ani krajský soud, protože ani tento s chlapcem nejednal. Názor stěžovatele krajský soud zjišťoval prostřednictvím opatrovníka, přičemž se spokojil s jedinou větou opatrovníkova vyjádření: že nezletilý navrhl, aby bylo předběžné opatření zrušeno.
Ústavní soud zdůraznil, že v řízení o předběžném opatření, jehož důsledkem má být umístění dítěte ve věku blízkém zletilosti do zařízení poskytující ústavní výchovy, mají soudy povinnost mladého člověka vyslechnout. Ústavní soud se také vyjádřil v tom smyslu, že ústavní výchovu nelze chápat jako „formu trestu“.
Celé znění nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2225/23 je dostupné zde.
Zdroj informací: www.usoud.cz