Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo statistickou ročenku o českém soudnictví za rok 2020. Přinášíme Vám zajímavá data z opatrovnické agendy. Prezentované statistické údaje nám například říkají, jak často je dítě svěřeno do péče matce, otci, jiné fyzické osobě nebo oběma rodičům do společné nebo střídavé péče. V necelých 80 % případů soud svěřil dítě do péče matce. Podíl tohoto tradičního modelu však pozvolna klesá ve prospěch alternativních řešení. Podle resortu spravedlnosti k tomuto trendu přispívá zřejmě nejen judikatura českého Ústavního soudu, ale také celospolečenské klima nebo odborné diskuze o rozhodování o dětech na mezinárodní úrovni.
V řeči konkrétních čísel podíl případů, kdy soud svěřil dítě do péče matce, klesl z 86,6 % v roce 2012 na 74,9 % v roce 2020. Podíl případů, kdy bylo dítě svěřeno do péče oběma rodičům, se výrazně zvýšil z 5,2 % v roce 2012 na 17 % v roce 2020, tedy více než na trojnásobek.
Resortní statistika také uvádí věkovou strukturu dětí, u nichž proběhlo první řízení o péči o nezletilé. U prvního rozhodnutí obecně jsou děti nejčastěji ve věku od 1 do 5 let. U rozhodnutí v případě rozvodu je nejvíce dětí ve věku 7 až 10 let.
Průměrná délka řízení v opatrovnických věcech mírně vzrostla oproti roku 2019
Průměrná délka řízení v opatrovnické agendě byla v roce 2020 v České republice 133 dní. Mediánová délka pak 90 dní (střední hodnota prvků statistického souboru, která není ovlivněna extrémního hodnotami). Délka soudního řízení v opatrovnických věcech oproti roku 2019 mírně stoupla, což může teoreticky podle Ministerstva spravedlnosti souviset s pandemií COVID-19, která činnost soudů zkomplikovala. Z výroční zprávy resortu justice vyplývá, že nejrychleji vyřizovaly opatrovnickou agendu v roce 2020 okresní soud v Jindřichově Hradci (medián 33 dnů), ve Svitavách (37 dní) nebo Táboře (40 dní). Naopak nejpomalejší je okresní soud pro Prahu 1 (228 dní), následují ho okresní soudy ve Znojmě (164 dnů) a v Plzni – severu (159 dní).
V roce 2020 soudní soustava také zaznamenala značný pokles v počtu příchozích věcí. Soudy vyřídily více věcí, než k nim přišlo, i když jim to v průměru mohlo trvat o něco déle. Soudům podle ministerstva spravedlnosti rozhodně ulevila skutečnost, že se v důsledku pandemie COVID-19 výrazně snížil (v průměru o – 18 % v rámci ČR) nápad (počet nových návrhů).
Výše stanoveného výživného stále roste. Za posledních deset let o více než 40 %
Jednou z největších agend, které jsou na opatrovnickém úseku soudů vyřizovány, je rozhodování o výživném podle § 910 občanského zákoníku, tedy rozhodování o tom, který z rodičů a kolik má platit na výživu svého potomka. Průměrná výše výživného stále roste, podíl stanoveného výživného na čistém měsíčním příjmu povinné osoby přitom klesá. Zatímco v roce 2012 otci v průměru platili na jedno dítě 2.526 korun, v loňském roce to bylo o více než jeden tisíc korun více (3.626 korun). Pokud byla stanovena povinnost výživného matce, jednalo se v roce 2012 v průměru o 1.320 korun. Loni to bylo o jen o 500 korun více, tedy 1.827 korun. Z čísel je patrné, že průměrné výživné stanovené otci je asi dvakrát vyšší než průměrné výživné stanovované matce. Rozdíl je podle ministerstva spravedlnosti způsoben několika faktory:
- Při určování výživného se přihlíží k majetkovým poměrům povinného. Průměrná mzda žen v ČR je menší než průměrná mzda můžu, logicky tedy je mužům stanovena povinnost platit vyšší výživné.
- Rozdíl mezi příjmy otce a matky, kteří vedou spor o výživné, je větší než rozdíl mezi příjmy mužů a žen v celé populaci ČR. To je zřejmě dáno tím, že matky se musí starat o dítě v nižším věku, což se negativně projevuje v jejich příjmech.
- Povinné ženy mají v průměru více vyživovacích povinností než povinní muži. Soud počet vyživovacích povinností při rozhodování rovněž zohledňuje – povinnému s více vyživovacími povinnostmi soud stanoví v průměru nižší výživné.
Zdroj informací: České soudnictví 2020: Výroční statistická zpráva dostupná na justice.cz