Ústavní soud se zabýval otázkou svěření dítěte do pěstounské péče ve světle rodinného práva. Ve svém nejnovějším nálezu sp. zn. III. ÚS 3146/21 zaopakoval, že odnětí dítěte z péče rodičů a jeho svěření do pěstounské péče podle § 958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je zcela zásadním zásahem do práva jak rodičů, tak dítěte na rodinný život, který musí být vždy považován za krajní řešení nedostatečné péče rodičů o dítě. Zásadně se musí jednat o opatření dočasné, doprovázené snahou příslušných orgánů veřejné moci napomoci co nejrychlejšímu opětovnému sloučení rodiny. Zcela stranou nemůže zůstat úvaha soudu, zda je v nejlepším zájmu dítěte, aby bylo odtrženo od svých rodičů a bylo jim navráceno až v pozdějším věku, kdy bude jeho citové pouto k pěstounům posíleno.
Vzhledem k tomu, že se jedná o krajní řešení, nemůže být podle Ústavního soudu odůvodněno jen tím, že v jiném prostředí, do nějž má být dítě umístěno, bude o něj postaráno „lépe“, než pokud by bylo v péči rodičů. Ústavní soud dodal, že absence jednoznačného zdůvodnění, proč by nezletilé dítě nemohlo být vráceno do rodičovské péče s deklarovanou pomocí příbuzných a pod zvýšeným dohledem OSPOD, je porušením ústavně zaručeného práva rodičů i nezletilého na rodinný život.
Ústavní soud ve výše uvedené věci dále uvedl, že okresní soud i krajský soud své závěry o nemožnosti stěžovatelů pečovat o nezletilou navíc postavily na důvodech, které zákon pro oddělení dítěte od jeho rodičů vůbec nepředvídá, a kterými jsou podle okresního a krajského soudu rozumové schopnosti stěžovatelů, jejich sociální adaptabilita, duševní úroveň nezletilé a rozdíl mezi kvalitou výchovného prostředí stěžovatelů a pěstounů.
Celý nález najdete v databázi NALUS.
Zdroj informací: www.usoud.cz