Ústavní výchova je v českém právním řádu chápána jako absolutně nejkrajnější řešení – poslední záchranná brzda, po které mohou soudy sáhnout. V čerstvém rozhodnutí (sp. zn. I. ÚS 1029/26) se však Ústavní soud musel vypořádat s extrémně vyhrocenou rodinnou situací. Potvrdil, že pokud jeden z rodičů systematicky a toxicky manipuluje s dítětem a zcela jej odcizuje od druhého rodiče, může být umístění do neutrálního prostředí ústavního zařízení v nejlepším zájmu dítěte.
Soudy nižších stupňů řešily případ nezletilé dívky, jejíž otec dlouhodobě vytvářel silně negativní obraz o matce. Dívka pod jeho vlivem matku zcela odmítala a odmítala se s ní stýkat. Situace eskalovala poté, co se otec pokusil o sebevraždu.
Okresní soud v reakci na hrozící psychickou újmu a totální selhání rodičovského prostředí rozhodl o umístění dívky do ústavní výchovy, nařídil společné terapie a omezil kontakt s rodiči na přísně kontrolovaný režim. Otec se obhájil ústavní stížností – namítal, že ústavní výchova je nepřiměřeným zásahem do rodinného života a že krátké týdenní návštěvy nemohou běžný kontakt nahradit.
První senát Ústavního soudu sice potvrdil, že ústavní výchova je tím nejzazším opatřením (zcela v souladu s Úmluvou o právech dítěte), ale stížnost otce zamítl. Chování otce, který u dítěte budil odpor k matce a postupně ji izoloval i od dalších blízkých osob (např. starší sestry či učitelky), označil soud za formu psychického týrání.
Pokud selžou mírnější opatření (jako svěření do péče jiného příbuzného) a dítě je pod silným vlivem jednoho rodiče toxicky zmanipulované, je umístění do neutrálního prostředí cestou, jak přerušit destruktivní vliv a dát dítěti šanci na návrat k normálnímu životu a vztahu k oběma rodičům.
Ústavní výchova zde podle soudu neplní funkci trestu, nýbrž ochranného opatření, které má vytvořit prostor pro nápravu narušeného psychosociálního vývoje dítěte.
Případ ukazuje, kam až může vést tzv. syndrom zavrženého rodiče, kdy je dítě zneužito jako nástroj v boji dospělých. Ústavní soud vyslal jasný signál: soudy se nesmějí bát zakročit ani tím nejtvrdším způsobem, pokud je ohrožen zdravý vývoj dítěte a běžné právní nástroje již selhávají.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/26 je – včetně odlišného stanoviska soudce Wintra – dostupný zde.
Zdroj informací: www.usoud.cz