Ohlášení změny místa trvalého pobytu nezletilého dítěte nepředstavuje významnou záležitost výkonu rodičovské odpovědnosti, u níž by zákon vyžadoval souhlas obou rodičů. Jedná se o čistě evidenční úkon, který správní orgán provede na základě žádosti jednoho ze zákonných zástupců, aniž by byl povinen či oprávněn zjišťovat stanovisko druhého rodiče. Ve svém aktuálním stanovisku (sp. zn. 181/2026/DO/ENJ) to potvrdil ochránce práv dětí Mgr. Martin Beneš.
Případem se ombudsman zabýval na základě podnětu otce, který rozporoval postup Městského úřadu v Prachaticích. Ten na žádost matky zapsal změnu trvalého pobytu jejich nezletilého syna, přestože otec s tímto krokem nesouhlasil a namítal porušení společné rodičovské odpovědnosti. Ochránce práv dětí ve svém vyjádření potvrdil, že podle občanského zákoníku náleží rodičovská odpovědnost oběma rodičům, kteří ji mají vykonávat ve vzájemné shodě, přičemž určení místa bydliště dítěte je její součástí. Upozornil však na zásadní právní rozdíl mezi pojmy „bydliště“ a „trvalý pobyt“:
Bydliště je místo, kde člověk skutečně žije s úmyslem zdržovat se tam trvale. Pokud by se matka chtěla s dítětem reálně přestěhovat jinam, souhlas otce nebo rozhodnutí soudu by podle § 858 občanského zákoníku potřebovala. Trvalý pobyt je podle zákona o evidenci obyvatel pouze evidenční údaj, který slouží státu a úřadům pro administrativní účely. Neexistuje zákonná povinnost v místě trvalého pobytu skutečně fakticky žít a jeho změna sama o sobě nemění reálné bydliště dítěte.
Podle zákona o evidenci obyvatel ohlásí změnu místa trvalého pobytu dítěte mladšího 15 let jeho zákonný zástupce. K naplnění zákonných podmínek stačí, když změnu nahlásí pouze jeden z rodičů.
„Otázka, zda druhý rodič se změnou souhlasí, není z pohledu úřadu podstatná. Úřad není povinen ani oprávněn případný souhlas druhého rodiče zjišťovat, protože mu to zákon neumožňuje,“ uvedl v rozhodnutí Mgr. Martin Beneš s tím, že prachatický městský úřad postupoval plně v souladu s právními předpisy.
Změna trvalého pobytu spadá pod právní institut zastupování dítěte, kde může každý z rodičů jednat samostatně. V případě, že se rodiče nedokáží dohodnout, kdo a jakým způsobem bude dítě v této věci zastupovat, dává zákon dotčenému rodiči možnost obrátit se na soud. Opatrovnický soud pak může na návrh jednoho z nich určit, který rodič má změnu trvalého pobytu nahlásit, případně druhému rodiči uložit, aby se dalších jednostranných změn v evidenci zdržel.
Zdroj informací: www.ochrance.cz