Nejnovější Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přináší příspěvek k ochraně práv dětí, který se podrobně věnuje používání tělesných trestů jako nepřiměřeného výchovného prostředku. Klíčovým bodem je rozsudek z listopadu loňského roku, ve kterém soud jasně konstatoval, že v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva – konkrétně rozsudkem ve věci D. M. D. proti Rumunsku ze dne 3. 10. 2017 – jsou za nepřiměřený výchovný prostředek považovány všechny tělesné tresty použité proti dítěti. Hlavním argumentem je skutečnost, že jakékoli fyzické trestání bezvýhradně zasahuje do lidské důstojnosti dítěte.
Z pohledu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, je situace definována v ustanovení § 59 odst. 1 písm. h). To říká, že fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že vůči dítěti použije nepřiměřený výchovný prostředek nebo omezení. Nejvyšší správní soud však tímto aktuálním rozhodnutím výrazně zjednodušil práci správním orgánům a nastavil jasnou hranici pro rodiče i další pečující osoby.
Podle soudu se totiž úřady napříště nemusí zabývat konkrétní přiměřeností daného trestu. To znamená, že není nutné zkoumat, jaký nástroj byl k potrestání použit, v jakém časovém období k němu docházelo, ani v jaké situaci se tak stalo. Samotný fakt, že byl použit tělesný trest, je dostatečným důkazem o porušení zákona, protože zásah do lidské důstojnosti je v takovém případě automatický a nepřípustný. Tento verdikt tak definitivně uzavírá diskuse o tom, zda je „jedna výchovná facka“ ještě v mezích zákona či nikoliv.
Celá sbírka je dostupná zdarma zde.
Zdroj informací: www.nssoud.cz