Česká školní inspekce (ČŠI) ve své výroční zprávě za uplynulý školní rok mapuje stav ústavní a ochranné výchovy v České republice. Zpráva, která hodnotí 202 zařízení s celkovou kapacitou přesahující 6 300 dětí, poukazuje na prohlubující se nerovnováhu mezi materiálním zabezpečením ústavů a dostupností odborné péče. Hlavní výzvy se přesouvají do oblasti personálního zabezpečení specializovaných služeb a řešení rizikového chování klientů, které je bez dostatečné psychologické podpory obtížně zvladatelné.
Ve školním roce 2024/2025 bylo v ústavní péči umístěno celkem 6 379 dětí. Přestože celkový počet dětí mírně klesá, inspekce zaznamenala nárůst počtu dětí v předškolním věku. Zatímco od roku 2019 počet těchto dětí postupně klesal z původních 462 až na 339 v loňském roce, ve školním roce 2024/2025 jejich počet opět vzrostl a bylo jich evidováno 377.
Data ukazují na několik klíčových trendů, které definují současný stav systému.
Materiální podmínky a financování
Zpráva konstatuje, že materiální podmínky v zařízeních jsou na dobré úrovni a stále se zlepšují. Ředitelé ústavů jsou úspěšní v získávání mimorozpočtových zdrojů – 89 % z nich zajišťuje finance od sponzorů či nadací. Tyto prostředky směřují především do modernizace vybavení a volnočasových aktivit.
Významným pozitivem je rozvoj tzv. startovacích bytů. Tyto jednotky, které slouží k přípravě dospívajících na samostatný život po opuštění ústavu, fungují efektivně a reálně zvyšují kompetence klientů v oblasti hospodaření a péče o domácnost.
Personální krize: Chybí psychologové
Zásadním zjištěním inspekce je nedostatek odborných specialistů. Zatímco pedagogičtí pracovníci jsou ve většině případů kvalifikovaní a jejich přístup se profesionalizuje, zařízení se dlouhodobě potýkají s absencí psychologů a etopedů. Tento deficit je kritický vzhledem k profilu umisťovaných dětí. Téměř polovina z nich má speciální vzdělávací potřeby a mnozí přicházejí s traumaty vyžadujícími terapeutickou intervenci. Absence specialistů tak limituje možnosti individuální práce a cílené podpory.
Diagnostika a délka pobytů
Systémový problém přetrvává v diagnostických ústavech. Zákonná lhůta pro pobyt dítěte, která činí 8 týdnů, je často překračována. Důvodem není selhání diagnostiky jako takové, ale nedostatek následných kapacit v cílových zařízeních. Děti tak zůstávají v provizorním režimu déle, než je pro jejich vývoj vhodné.
Zpráva rovněž upozorňuje na strnulost ve vedení institucí. Průměrná délka praxe ředitele v zařízení činí 15 let, přičemž o konkurzy na tato místa je minimální zájem. V oblasti pedagogického řízení inspekce shledala nedostatky u dvou pětin kontrolovaných subjektů.
Rizikové chování a bezpečnost
Většina zařízení (92 %) dokáže zajistit bezpečné a předvídatelné prostředí. Přesto data odhalují varovné signály:
- Přibližně 12 % dětí uvedlo osobní zkušenost se šikanou nebo ponižováním.
- Vysoká zůstává míra útěkovosti. Útěky jsou v 80 % případů opakované a často plánované.
- Alarmující je spojitost útěků s návykovými látkami – polovina dětí uvedla, že se během útěku dostala do kontaktu s drogami.
Celá zpráva je k přečtení zde.
Zdroj informací: www.csicr.cz