Ve sporu, ve kterém biologický otec požadoval úpravu osobního styku s dítětem a právo na informace o jeho vývoji, rozhodl Evropský soud pro lidská práva (ESLP), že práva otce nebyla porušena. Uznal, že rozhodnutí českých soudů byla založena na důkladném posouzení nejlepšího zájmu dítěte.
V nedávném rozhodnutí ESLP soud posuzoval stížnost muže, který se domáhal úpravy styku se svým synem a rovněž možnosti být informován o jeho vývoji. Soudy v České republice návrh odmítly s odkazem na ustanovení § 927 občanského zákoníku, jež umožňuje přiznat práva osobám blízkým dítěti jen tehdy, je‐li to v jeho zájmu.
ESLP konstatoval, že:
- v případu neupravení styku otce se synem bylo rozhodnuto až poté, co selhaly jiné možnosti podpory vztahu otce s dítětem, a to po důkladném posouzení a v kontradiktorním řízení; české soudy zohlednily psychický stav dítěte a jeho citové zázemí u zákonných rodičů.
- ve vztahu k právu na informace o dítěti připustil ESLP, že pro biologického rodiče, který není nositelem rodičovské odpovědnosti, by přístup k informacím mohl být zásadní; nicméně i zde platí, že vnitrostátní soudy musí zvážit, zda by poskytnutí informací bylo v nejlepším zájmu dítěte.
Ve světle těchto zjištění soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebylo právo otce porušeno. Rozhodnutí českých soudů bylo totiž povahou a postupem v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Tento případ upozorňuje na to, že právo osoby blízké dítěti na osobní styk či informace není absolutní – klíčové je vždy posoudit, zda navrhované opatření skutečně odpovídá zájmu dítěte. Česká judikatura v daném případě splnila požadavky ESLP.
Zdroj informací: msp.gov.cz