Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) připravilo analýzu financování dětských domovů v kontextu transformace pobytových zařízení pro děti. MŠMT se k tomuto kroku rozhodlo kvůli tomu, že v rámci spolupráce s krajskými úřady naráží na jejich obavy, že s transformovanou péčí jsou spojené zvýšené náklady a transformované domácnosti tak nebudou finančně udržitelné. MŠMT zjistilo, že v Pardubickém a Karlovarském kraji – tedy v krajích, ve kterých došlo k relativně nejvyššímu pokroku v transformaci péče, je dotace z krajského rozpočtu v přepočtu na 1 dítě v DD nižší než průměrná hodnota za všechny kraje v ČR. V ČR je dotace z krajského rozpočtu na 1 dítě průměrně 225 tis. Nejvyšší dotace je v Praze, kde činí přes půl milionu korun, naopak zmíněný Pardubický kraj dotuje 1 místo částkou 178 tisíc korun.
S péčí poskytovanou v samostatných rodinných skupinách v bytech nebo rodinných domech v běžné zástavbě jsou spojené vyšší náklady na přímou péči o děti. Pro každou rodinnou skupinu je zpravidla třeba mít vlastního nočního asistenta (na rozdíl od zařízení ústavního typu, které sdílí zpravidla 1 nočního asistenta na 2 a více skupin). K určitému zvýšení nákladů na pedagogický personál v transformovaných zařízeních dochází i v souvislosti se zajištěním péče přes den.
MŠMT si však v této souvislosti položilo otázku, jak je tedy možné, že Pardubický a Karlovarský kraj, kde došlo k nejvýznamnějšímu přesunu péče do rodinných domů a bytů v běžné zástavbě, patří mezi kraje, které dotují ze svého rozpočtu péči zajišťovanou DD relativně nejméně? Podle zjištěných dat, hraje klíčovou roli to, že se došlo k úplnému zrušení školních jídelen a opuštění většiny původních objektů, jejichž provoz a údržba jsou zpravidla výrazně nákladnější než provozní náklady na byty či rodinné domy v běžné zástavbě. Celkem je tedy možné díky zrušení školní jídelny a opuštění původních nevhodných objektů ušetřit 3 až 5 mil. Kč ročně na 1 zařízení. To jsou dostatečné prostředky na zaměstnání 6 až 9 nových asistentů pedagoga, tedy 1,5 až 2 úvazků pro každou z 5 až 6 skupin v zařízení.
Data ukazují, že školní jídelnu provozuje nadále přes 88 % kraji zřizovaných dětských domovů. Celkem ve školních jídelnách při dětských domovech pracuje na tři stovky kuchařek. Z hlediska přibližování péče rodinnému životu a přípravy dětí na samostatný život je právě provoz jídelny hodnocen jako nevhodný institucionální prvek, který navíc není pro provoz samostatného DD nezbytný. Podle MŠMT se jedná spíše o ústavní zvyklost. Namísto téměř 100 milionů korun ročně, které kraje vynakládají na platy pracovníků jídelny, by bylo možné zaměstnat přibližně 190 asistentů pedagoga a zajistit tak individualizovanější péči o děti (asistenti mohou s dětmi mimo jiné společně nakupovat potraviny nebo vařit). Většina DD se nachází v obci, kde je současně škola se svou vlastní školní jídelnou, kterou by mohly (a měly) děti z DD navštěvovat.
Při transformaci je podle MŠMT možné snížit na minimum počet provozního personálu jako jsou např. zmíněné kuchařky, uklízečky, údržbáři nebo zahradníci. Při transformaci navíc dochází k úspoře na provoz a údržbu objektů, kde je péče poskytována. V Pardubickém kraji, kde většina DD poskytuje služby v objektech majících charakter běžných rodinných domů či bytů, jsou provozní náklady na 1 dítě a rok o 30 – 100 tisíc korun nižší než ve většině ostatních krajů ČR. Není se však čemu divit, protože není výjimkou, že je DD stále umístěn v naddimenzovaných a na provoz a údržbu nákladných objektech (bývalý zámek, bývalá škola či internát, bývalá zotavovna či rekreační zařízení, příp. vila). Tyto objekty, i přes výrazné investice zaměřené na snížení energetické náročnosti realizované ve většině krajů v posledních 25 letech, nikdy nemohou dosáhnout tak nízkých provozních nákladů v přepočtu na 1 dítě jako běžné byty či rodinné domy v komunitě. MŠMT zjistilo, že mezi DD nákladnými na provoz není žádný, který by sídlil v běžných rodinných domech nebo bytech. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že transformace péče zahrnující nákup bytů v běžné zástavbě je ve většině krajů cestou, jak snížit běžné provozní i investiční výdaje do objektů, kde se poskytuje péče. Pro některé z historických budov navíc platí, že kromě vysokých nákladů na provoz jsou opravy a úpravy limitovány požadavky památkové péče (s čímž jsou spojené omezení i vyšší náklady). Přestavět tak takový objekt na bydlení pro děti, které se podobá bydlení, v jakém v čem v Česku děti běžně vyrůstají, je nemožné.
MŠMT si je vědomo, že přesun lůžkové kapacity dětských domovů (DD) z původních objektů do bytů a rodinných domů v běžné zástavbě a zrušení školních jídelen není samo o sobě postačující podmínkou, aby došlo k odústavnění péče. Přesun kapacit z původních budov do komunity musí doprovázet intenzivní práce na tom, aby nedošlo k přesunu ústavní kultury do nových prostor.
Pardubický kraj se také vyznačuje tím, že nepřeplňuje rodinné skupiny ve svých DD nad 6 dětí na skupinu. Toto má i finanční efekt, protože normativní financování DD (z MŠMT) se neodvíjí od počtu dětí nebo od počtu lůžek, ale od počtu skupin. Ve výsledku tak kraje s adekvátnější (nižší) naplněností skupin pohybující se kolem 6 dětí na skupinu jako Pardubický kraj (nebo např. také Liberecký kraj) získávají ze státního rozpočtu více než 600 tis. Kč na každé dítě a rok (protože normativ na skupinu činí 3,4 mil. Kč), zatímco kraje, které rodinné skupiny přeplňují (Ústecký nebo Moravskoslezský) dostávají necelých 500 tis. Kč na každé dítě a rok.
Analýzou bylo také zjištěno, že mezi kraji ČR panují velmi velké rozdíly v tom, jakou část ze svých daňových výnosů vynakládají na provoz DD. V Ústeckém kraji je to téměř 3krát více než v mnoha jiných krajích (a 18krát více než v Hl. městě Praze). Ústecký kraj vynakládá na provoz DD více než 130 milionů korun ročně, zatímco ve většině ostatních krajů je to 40 – 50 mil. korun za rok.
Celá analýza k přečtení na této stránce.
Zdroj informací: www.msmt.gov.cz