Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (RILSA) zveřejnil monografii, která se věnuje situaci a potřebám matek, které své děti porodily před dosažením 18. narozenin a osobně nebo za pomoci rodiny o ně pečují. Nezletilým ženám se u nás narodí každý rok několik set dětí. Výzkum ukázal, že nezletilé matky, obdobně jako otcové dětí, nejčastěji pocházejí z problematického sociálního prostředí, tedy z rodin s nízkou vzdělanostní úrovní, častou nezaměstnaností, finančními problémy a s výskytem patologických jevů. Těhotenství a následné rodičovství řadu problémů zvětšuje, zároveň ale bývá podnětem k hledání jejich řešení.
Polovina respondentek měla po určitou část svého života nařízenou ústavní výchovu, a své děti proto (po určitou dobu) vychovávaly v ústavních zařízeních. Osm z nich žilo v ústavních zařízeních ještě předtím, než otěhotněly. Většina otěhotněla v průběhu pobytu v jiném zařízení než v tom, v němž poté žily se svými dětmi. Všechny pak byly přemístěny do zařízení uzpůsobených pro pobyt těhotných a nezletilých matek s dětmi. Zbývajícím šesti maminkám byla ústavní výchova nařízena až po otěhotnění, přičemž umístění většinou inicioval orgán sociálně-právní ochrany dětí, případně zákonní zástupci.
Počet zařízení uzpůsobených pro pobyt nezletilých těhotných dívek a matek s dětmi je omezený a jejich kapacita je celorepublikově nedostatečná. Důsledkem toho je často značná vzdálenost pobytového zařízení od původního místa bydliště matky, která může následně komplikovat možnost setkávání matek s jejich rodinami, partnery či jinými blízkými osobami a negativně dopadat na jejich psychiku a prožívání obtížné životní situace. Pokud matka po ukončení ústavní výchovy zůstane z různých důvodů žít v blízkosti ústavního zařízení, může mít její odloučení od původního rodinného zázemí negativní dopady i na budoucí život (osamění, nedostupnost pravidelné pomoci s péčí o dítě, absence životní opory apod.).
Autorky výzkumu také nastínily některá doporučení. Je třeba podpořit informovanost nejen nezletilých matek, ale především rodin, ze kterých mohou pocházet, o podpůrných službách, které poskytují informace, edukaci a doprovázení v oblastech reprodukčního zdraví a bezpečného sexuálního chování, těhotenství či rodičovství, jejich nabídce a jejich významu. Přitom je klíčová role osobního zprostředkování těchto informací.
Nezbytná je podpora fungování nestátních neziskových organizací, aby měly podmínky nabízet co nejširší škálu aktivit a služeb v potřebné kvalitě. Jedná se zejména o nízkoprahová centra, terénní sociální práci zaměřenou na prevenci rizikového sexuálního chování, ale i jiných patologických jevů u dětí a mládeže a o sociálně aktivizační a terénní služby cílící na podporu vzdělávacích aspirací dětí a mládeže ve znevýhodněných lokalitách. Důležitá je také podpora organizací zaměřujících se na poradenství a psychologickou a materiální pomoc pro ženy a nezletilé dívky, které se v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřstvím ocitly v obtížné situaci.
Z pohledu státu je žádoucí uvažovat o zpřístupnění antikoncepce širšímu okruhu mládeže, zejména z nízkopříjmových rodin, a předejít tak tomu, aby hlavní bariérou pro její využívání byla její finanční nedostupnost. Dobrým příkladem může být současná praxe některých neziskových organizací, které antikoncepci svým klientům poskytují bezplatně. Zde je důležitá finanční podpora těchto programů státem.
Celou zprávu si můžete stáhnout zde.
Zdroj informací: www.rilsa.cz