Zástupce ombudsmana Alexander Schorm naléhá na změnu v ústavní péči. Podle něj je současná legislativa problematická, protože téměř nerozlišuje mezi pravidly pro ústavní a ochrannou výchovu, ačkoli se jedná o dva právní instituty s rozdílným účelem. Zatímco ústavní výchova je jednou z forem náhradní péče o dítě, ochranná výchova je trestněprávní opatření ukládané za spáchání trestné činnosti (nebo takové, která by trestná byla, kdyby byly splněny všechny podmínky trestní odpovědnosti).
Podle zástupce ombudsmana chybí dlouhodobá koncepce systému ústavní a ochranné výchovy. „Troufám si přitom říci, že se jedná o zásadní nedostatek, od něhož se odvíjejí další závažné problémy, s nimiž se systém potýká. Věřím, že dnešní setkání poslouží jako další impuls ke změnám, po kterých už dlouho voláme,“ doplnil Schorm.
Stejně tak právní úprava nerozlišuje mezi dětmi, které jsou do zařízení umisťovány. Ať se jedná o děti, o které se nemůže z nejrůznějších důvodů postarat jejich rodina, nebo o děti se závažnými poruchami chování, závislostními problémy, neurovývojovými poruchami či také s duševním onemocněním. Všechny zmíněné skupiny dětí mají přitom do určité míry jiné potřeby a vyžadují odlišný přístup. Právní úprava by proto měla jasně definovat péči o nejrůznější skupiny dětí, včetně odpovídajících prostorových podmínek zařízení a počtu personálu i jeho odborné skladby.
V zařízeních obecně chybí dostatek zaměstnanců pro individuální práci s dětmi zohledňující jejich jedinečné potřeby. V zařízeních pro ochrannou výchovu a extrémní poruchy chování pak nedostatek personálu představuje i významné bezpečnostní riziko.
Zdroj informací: www.ochrance.cz