Ústavní soud (ÚS) se zabýval případem 11letého chlapce, který byl umístěn do dětského domova z toho důvodu, že se obvodní soud domníval, že oba rodiče svým přístupem dlouhodobě nezletilého poškozují, což má přímý dopad na nežádoucí chování nezletilého. Podle obvodního soudu bylo třeba předběžně upravit poměry nezletilého chlapce, neboť jeho normální vývoj byl vážně ohrožen a narušen. Podle ÚS nebyly splněny podmínky, které by odůvodňovaly umístění nezletilého z péče rodičů do péče ústavní. Takovými podmínkami by byla např. vážná změna v chování nezletilého, důvodné podezření, že je nezletilý rodiči týrán, či vážně ohrožován.
Ústavní soud setrvale zdůrazňuje, že základem rodinných vazeb je tradičně pouto pokrevního příbuzenství mezi členy rodiny, kde se primárně uskutečňuje péče o děti. Opakovaně judikuje, že svěření dítěte do péče jiné osoby musí mít přednost před péčí nerodinnou, zajišťovanou v ústavech nebo v jiných zařízeních ústavního typu. Odnětí dítěte nelze akceptovat v případě, že v biologické rodině dítěti nehrozí vážná a konkrétní rizika, neboť s tímto odůvodněním by bylo možné odejmout tisíce dětí a svěřit je „lepším rodičům“.
ÚS ve svém nálezu také zmiňuje participační práva dítěte. V předmětném řízení nedošlo ke zjištění názoru nezletilého na jeho umístění do dětského domova. Nezletilý tak dle Ústavního soudu nebyl ze strany státních orgánů nijak dopředu informován o tom, že soud zvažuje jeho umístění do ústavního zařízení.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 484/23 je dostupný zde.
Zdroj informací: www.usoud.cz